Libor Mertl byl jedním ze zakladatelů firmy ComAp v roce 1991. Zastával zde funkce výkonného ředitele, později generálního ředitele a byl odpovědný za firemní a produktovou strategii. V posledních letech se podílel na vytvoření správní rady firmy a v roce 2016 přešel do funkce nevýkonného ředitele a člena správní rady ComApu. Jako hostující profesor vyučuje B2B Marketing na Katedře marketingu FPH VŠE v Praze a Strategický Management na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT. Jako mentor a kouč pomáhá budovat správní rady v komerčním i neziskovém sektoru. Vystudoval obor technická kybernetika na ČVUT v Praze. V současné době studuje magisterský program Executive Coaching na Ashridge Business School ve Velké Británii.

GALERIE

Rozhovor

Host: Ing. Libor Mertl, zakladatel a člen správní rady ComAp a.s.

  • Řekněte nám něco o sobě.

V 1989 jsem skončil své studium technické kybernetiky a začal jsem pracovat pro ČKD. Práce zde mě ale nebavila a nenaplňovala, takže jsem „sebral“ dva další kolegy a společně jsme založili vlastní firmu. Koupili jsme si dva počítače a vyrobili první řídící systém, který jsme začali expandovat do dalších zemí. První zemí, kam jsme expandovali bylo Polsko. Později jsme se zaměřili na marketing, kam šly veškeré investice a skončili jsme s výrobou.

Celá naše souhra spočívala v tom, že já jsem jezdil po světě a prodával naše produkty, to mě bavilo. Můj kolega a kamarád Martin dělal kybernetiku a věnoval se organizaci firmy, v tom byl skvělý. A druhý kolega a kamarád Aleš byl expert přes počítače. Měl skvělé nápady, jak postavit řídící jednotky, tomu se věnoval on.

V roce 1997 jsme začali zakládat pobočky a šlo to velmi rychle. V podstatě to rostlo bez „karambolů“, až na pár pádů, bez kterých se to neobešlo. Jedním z nich byl ten, že jsme prodávali v dolarech a v roce 1999 začal kurz klesat a tím jsme prodělávali. Museli jsme zdražovat přišli jsme o několik distributorů.

Další velkou ránou, životní i pracovní, byla ztráta mého dlouholetého kolegy a kamaráda, Aleše. Po jeho smrti zdědily část firmy jeho děti. Bylo to těžké období pro všechny. Já jsem se stal ředitelem a Martin byl ve správní radě.

Časem se můj zájem stočil i jinými směry. Začal jsem budovat správní rady a také učit na VŠE a ČVUT. Zde učím dodnes, strategii.

  • Takže Vy dodáváte aplikaci do motorů, které vyrábí elektřinu. Dodáváte i motory nebo jen aplikace?

Dodáváme pouze aplikace pro motory, které rozpoznají, že vypadla elektřina. Těchto aplikací dodáváme asi 50 000 ročně, ale nejsou to jediné aplikace, které dodáváme. Tyto jsou nejběžnější. Pak jsou další, těch dodává ročně asi 20 000 – ty se dodávají do oblastí, kde je větší problém s elektřinou a je dlouhodobý. Například v dolech a nebo v oblasti Asie.

  • Kolik motorů se ročně vyrobí?

Až 1 milion.

  • Jsou nějaké inovace v této oblasti?

Poslední dobou je trendem, že místo deseti motorů, které jsou na určitém místě využívány, se jich zapojí jen devět a místo desátého se zapojí solární panel, aby se ušetřila energie. Je to ale z části složité, protože musíte regulovat několik subjektů, které se v určitých bodech rozlišují. Musíte sledovat předpověď počasí, kontrolovat mraky, hlídat to. I tak to bohužel, v některých oblastech, nedokáže nahradit elektřinu vyráběnou motory, jako právě v dolech a v rozvojových zemích

  • Kam nejvíce dodáváte aplikace ?

Nejvíce do Polynésie. Ta je celá řízená našimi řídícími systémy.

  • Prodáváte jen produkty nebo i projekty?

Obojí. Momentálně nevíme, kam více směřovat. Jeden projekt stojí 100 000 dolarů a produkt 100 dolarů. Většina firem si nejprve koupí projekt, což znamená, že za nimi přijedeme, zaškolíme je a ukážeme jim, jak s aplikací pracovat. Většina společností s tím ze začátku neumí pracovat a až poté, co se to naučí, si jen dokupují produkty. My jsme subdodavatelé.

  • Je těžší software vyrobit nebo vymyslet?

Software se déle testuje než vyrábí. Většinou máme 5 let testování a 3 roky vývoje. Dohromady ten proces tedy trvá 8 let. Chceme si být 100% jistí, že software bude fungovat tak, jak má. I tak ale máme oddělení „bezpečnosti“, které řeší případné vypadnutí systému. Ale nestává se to, prodáváme důvěru.

  • Už vás chtěl někdo koupit?

Ano, různé společnosti. Nejvíce asi investiční fondy. Fungují totiž tak, že sledují věk majitele firmy a pak, když zjistí, že jde majitel do důchodu, přijdou a firmu koupí. Ale nám toto naštěstí nehrozí, máme to zajištěné.

  • Máte děti? Jaký mají k firmě vztah?

Ano, dceři je 21 let a věnuje se mimoškolnímu vzdělávání. Synovi je 24 a studuje v Anglii módní návrhářství. Celý život jsem je učil, že nic není zadarmo a aby nepočítali s tím, že něco zdědí. Chtěl jsem, aby si našli vlastní zájmy a žili vlastní životy. Bohužel, teď mě trochu mrzí, že k té firmě nemají takový vztah. Samozřejmě je podporuji v tom, co dělají.

  • A na závěr bychom se ještě rádi zeptali na vaše mimo pracovní zájmy.

Rád běhám, chalupařím a zahradničím. Nebo lezu po horách. Ale baví mě i mé mimo-firemní projekty. Rád investuji do nových nápadů mladých lidí, snažím se je podporovat v tom, co dělají. Naposledy jsem koupil podíl ve firmě na vrtule.

Galerie

Pro zobrazení a přidávání komentářů se musíte přihlásit